Zřejmě není většího „strašáka“ pro daňového poplatníka než daňová kontrola. Občas se stává, že zdroj obav podnikatelů z daňové kontroly pramení z mylných představ a úsudků o chování Finanční správy. 

A jak tedy ten proces vlastně celý funguje?

Daňová kontrola totiž představuje až jednu z posledních fází kontrolních postupů správce daně. Pokud správce daně zaznamená pochybnosti v daňovém tvrzení poplatníka, nejprve daňový subjekt vyzývá k prokázání skutečností a odstranění vad pochybností správce daně. 

Správce daně v řadě případů zahajuje daňovou kontrolu teprve v případě stálých a dlouhotrvajících neprokázaných pochybností často umocněných nedostatečnou součinností ze strany daňového subjektu. 

Dalším pozitivním faktem je klesající počet provedených daňových kontrol, jak je níže uvedeno v grafu vycházejícího z dat Finanční správy ČR:

 Z grafu je patrné, že počet daňových kontrol má z roku na rok klesající trend. Setrvalý pokles kontrol je odůvodněn zavedenými kontrolními mechanismy posledních 8 let (příkladem zavedení kontrolního hlášení, elektronické evidence tržeb a další). 

Ačkoliv poměr daňových kontrol na počet daňových poplatníků je mizivý, zvýšené nároky a přísněji hlídaná administrativa se týká všech subjektů (především plátců DPH). 

Zároveň statistika zobrazuje skutečnost, že v případech daňové kontroly v posledních letech vyměřená daňová povinnost správcem daně roste – viz data v následujícím grafu:

Již dávno neplatí, že „berňák“ zaklepe na dveře daňovému poplatníkovi a zahájí daňovou kontrolu, kdy a jak se mu zlíbí. Tyto praktiky byly prováděny v devadesátých letech, v době, kdy nefungoval takový ucelený kontrolní mechanismus, se kterým zápasí nejedna účetní a daňová kancelář. 

Společně to zvládneme, Vaše ÚK Kawková

Zdroj: Finanční správa ČR